Annu Zouharovou znají snad všechny děti v Kostelci nad Černými lesy a širokém okolí. Tato neúnavná organizátorka dětských akcí chystá už čtvrtý ročník oblíbeného „Pohádkového Kostelce“, který se uskuteční tuto sobotu 11. května. Letos se děti mohou těšit na cestu do časů hrdinů na koních, králů i princezen a zažijí pohádkové dobrodružství v okolí černokosteleckého zámku. V rozhovoru s Annou Zouharovou se dozvíte více o tom, co si pro letošní ročník akce se svými přáteli připravila, jak náročné je uspořádat podobnou akci, co dělá ve volném čase a také o tom, jaká je podpora ze strany města pro spolky, které pořádají akce pro veřejnost.
Znám Vás jako organizátorku mnoha akcí pro děti v našem městě. Můžete se nám trochu představit, jak jste se k tomu dostala? Psala jste mi, že pracujete ve školství.
Jmenuji se Anna Zouharová, rozená Moravcová. Jsem rodačka z Kostelce nad Černými lesy a žiji zde v našem městě od narození. Jsem srandistka, recesistka, milovnice dětí, zvířat a moře, romantička a vášnivá zahradnice. Ráda cestuji a turistikuji. Volný čas ráda trávím v přírodě. Jinak jsem obyčejná ženská, uklízečka, pradlena, kuchařka, zedník, natěrač, montér, dobrovolnice, vrba a mnohé další…..
A ano. Pracuji ve školství. Pracuji jako vychovatelka, volnočasový pedagog, asistent pedagoga, logopedický asistent a učím výtvarnou výchovu. Mimo to vedu ve škole několik let výtvarný ateliér – takový zájmový výtvarný kroužek pro děti I. a II.stupně. V letním období vedu ještě letní příměstské výtvarné tábory. S dětmi například tvoříme z různých materiálů, kreslíme, malujeme, dekorujeme, mícháme barvy, zkoušíme různé techniky a tak, co nás zrovna napadne. Lze říci, že to je taková příjemná zážitková pedagogika.
Všiml jsem si i Vaší vlastní výtvarné činnosti. Co všechno tvoříte?
(Smích.) Moje výtvarná činnost, to je relax, odpočinek, čas na srovnání myšlenek, čas na nové nápady, rozhodnutí a nebo jen tak vypnout. Kreslím a maluji od dětství. Těšila jsem se na Mikuláše, že dostanu pastelky nebo velkou sadu fixů. Tenkrát to nebylo zcela běžné. Milovala jsem ilustrované knížky a kreslené pohádky. Vymýšlela jsem si vlastní kresby. Maluji na cokoliv co mě napadne. Na plátna, dřevo, kamínky, sklo, na kůži. Vytvářím i školní didaktické pomůcky pro děti se zvláštními vzdělávacími potřebami.
Nejraději maluji obrázky pro děti, veselé a plné barev. Je to prostě podle nálady a momentálního rozpoložení. Někdy mám obraz rozmalovaný čtyři roky a jindy zas sedím a maluji, dokud ho nedomaluji. Čas tvoření mívám hlavně v zimním období, nebo když nelze být venku na zahrádce či někde v přírodě. Od jara do podzimu jsem totiž vášnivou zahradnicí.
Můžeme Vaše práce v nejbližší době někde vidět?
Výstava? To je velké téma. Spíš mi to říkají přátelé, ať do toho jdu. Obrazů by bylo dostatek. Nemyslím si, že jsem velemalíř. Přenechávám výstavy jiným. Nepřítelem je čas, toho je tak málo. Nestíhám se nudit. Třeba někdy časem, uvidím. Zamyslím se! (Smích)…
Moje práce bylo možné vidět na akci Umění nás spojuje, které pořádal Vladimír Škuta. Byl to druhý ročník a akce se opět výtečně vydařila. Některé nové věci sdílím s přáteli na sociálních sítích, některá má díla zdobí příbytky široko daleko v okolí. Když mě nějaký obraz opouští, tak je to takový zvláštní pocit. Mám radost, že se líbí a bude někde zdobit prázdnou stěnu, ale taky je mi tak trochu smutno. Snad mi rozumíte.
Další, co je vidět, tak to jsou bannery. Občas může někdo zahlédnout bannery na naše spolkové akce. A ještě vlastně asi 3 vteřiny slávy v reklamě s mým plátnem 3 x 2 m AHOJ VE ŠKOLE…(smích).
Již tuhle sobotu nás čeká Pohádkový Kostelec. Můžete se jen stručně ohlédnout za předchozími ročníky?
Ano. Tuto sobotu 11.5. nás čeká čtvrtý ročník. A jak to celé vzniklo? Vše byla náhoda. Všude byl Covid 19 a už to trvalo dlouhou dobu. Dostala jsem takový nápad a přemýšlela, jak zabavit děti či rodiny. No a napadlo mě tenkrát, že by všichni mohli ven, ven do přírody nebo do ulic, na vzduch a bez respirátoru. Setkat se, být spolu všichni. Tenkrát se nemohlo skoro nic podnikat. Takto vznikl první POHÁDKOVÝ KOSTELEC s pohádkovými bytostmi..postavami… Oslovila jsem pár přátel a další lidé se přidali. Bylo to spontánní rozhodnutí. Na tuto akci přišlo velké množství lidí, dokonce to zajímalo i ČT. Bylo to moc fajn. S druhým ročníkem se Kostelec proměnil ve westernové město s indiány. Třetí rok se cestovalo po světě s pasem a celní kontrolou. Letošní akce nese název V ZÁMKU A PODZÁMČÍ. Vracíme se maličko do středověku a jsme moc rádi, že můžeme využít vala, ochoz kolem zámku. Děti se mají opět nač těšit. Dobrovolníci z Kostelce a okolí se snaží akce připravovat s láskou a nasazením. Plánujeme s předstihem, promýšlíme detaily, dekorujeme, vyrábíme kulisy, tvoříme kostýmy, sháníme vše možné.
Fotografie z Pohádkového Kostelce 2022.
Kolik lidí takovou akci chystá a kolik času vám to zabere?
Akci chystá většinou celý spolek. Počet osob se mění. Někdy nás na akci dělá 70, někdy 20 a taky třeba jen 10. Jsme zapsaný spolek, spolek Z Černých lesů. Každý si vymýšlí své stanoviště sám. Sám si dekoruje a bádá nad úkoly či aktivitou pro děti a návštěvníky. Někdo si sám vymýšlí i kostým. Naší hlavní kostymérkou je Hanka Skalová, která je pro spolek velmi důležitý článek a patří jí obrovský dík. Zbytek vždy tak nějak po dohodě doladíme. Mně osobně to zabírá času hodně…(smích). Napsat, vytisknout, zavolat, dojet, vyzvednout, zabalit, vyrobit atd. Je to taková malá firma v uvozovkách. Do noci či rána nad něčím přemýšlím, píši maily, laminuji, tvořím plánky, kreslím bannery, sepisuji seznamy, zařizuji různé věci. Po práci mám pak takovou další šichtu. Třeba sehnat sponzory či dárce, tak to je nadlidský úkol. Vážíme si vždy každé drobnosti pro děti, kterou dostaneme. Jsme vděční, když nás někdo podpoří, vděční za cokoli. Na každé akci chceme naše malé návštěvníky něčím potěšit. Alespoň malou drobností, sladkostí. Aby to vždy nějak vypadalo, mělo to alespoň malou úroveň, tak to zabere opravdu mnoho času. Nejsme profíci, ale dobrovolníci. Skladujeme kde co, vše využijeme a může se nám to někdy hodit. Máme mnoho kulis a dva fundusy. Jeden má Hanka a druhý já.
Všem ve spolku, co se podílí na akcích patří obrovský dík. Vážím si toho. Nelze to ani popsat, jak moc. Jsem za ně všechny ráda, že jdou do akce s nasazením, dobrou náladou a elánem. Všichni jsou velmi důležití, protože bez nich by akce pro děti v Kostelci nebylo možné uspořádat. Za to jim děkuji z celého srdce. Chtěla bych poděkovat své rodině, mamce, tátovi a mé dceři, že mě ve všech směrech podporují a dle svých možností mi pomáhají. Děkuji vám z celého srdce, mám vás moc ráda.
Zaznamenal jsem, že se akcemi vašeho spolku rádi chlubí i představitelé města. Jak jste spokojeni s podporou, jakou od obce dostáváte?
Tak toto je ošemetná otázka. Ano, zamrzí vás to, tedy nás všechny ze spolku, když nenajdeme pár písmen, (myslím tím název spolku), ze kterých by bylo patrné, že se jedná o náš spolek, který akci pořádal…(smích). Že by tiskařská chyba nebo řádil šotek? Víte, nikde pak není zřejmé, že se jednalo o nás. Naše akce jsou dost časově náročné. Ubíráme čas našim rodinám, blízkým. Investujeme do toho naši energii, peníze. Trošku té písmenkové slávy by si všichni zasloužili. Nemyslím sebe, mou osobu! Ale celý spolek a řádně napsat, jak se spolek jmenuje. Všichni ti, co na akcích dělají, si to zaslouží právem. Víte, my jako spolek nemáme webovky, nemáme čas na tvoření stránek. Akce sdílíme pouze na sociálních sítích, na Facebooku nebo Instagramu. Občas se objeví článek nebo pozvánka v Černokosteleckém zpravodaji, kterou tam necháme otisknout. Články od města nejsou zase tak časté. Stálou reklamu také nikde nemáme, nemáme ani vlastní banner…(smích). Máme jen sdílenou nástěnku na budově školy. Slouží nám a klukům z motokrosu. Zde najdou informace ti, kteří nemají přístup k sociálním sítím. Slouží místním, ale i občanům z okolních vesnic a obcí.
Podpora od města je formou dotace. Musí se vyplnit asi 12 stránek žádosti. Tak musí spolky, kluby a ostatní žádat. To prochází schválením, radou. Teprve poté se dozvíte, kolik dostanete a zda byla žádost schválena. Podobným způsobem se žádá o povolení uspořádání akce. Také se musí vyplnit žádost a podat na podatelně. Čekáte na schválení. Je to jiné, než to bývalo. Z mého pohledu to bylo dříve mnohem snazší, jednodušší, pro nás lepší, dostupnější, šetřilo to čas, náklady na tisk dokumentů k vyplnění atd. Stačilo napsat mail, nebo se setkat osobně s vedením města. Ač byl nyní pan starosta Černý velmi diskutované téma, tak chci říci k chodu spolku a podpory tolik, že nám byl vždy nápomocen. Nikdy nám neřekl ne, vyjádřil se, poradil nám. Nyní je to ale o papírování a schvalování, dlouhém procesu čehosi. Nejsme Praha. Jsme Kostelec a vše co spolky pořádají, tak pořádají pro lidi, nikoli pro město. Spolky a kluby z Kostelce se velkou měrou podílí na tom, že do Kostelce přijede spousta návštěvníků, zákazníků, turistů, výletníků, dětí a rodin na námi pořádané akce. Lidé rádi navštěvují trhy od Pecky, Pohádkové Kostelce, Strašidelné Kostelce, Halloweenské stezky, zajdou rádi do Pivováru nebo do Vondráčkovy továrny i na akce spolku Černokosteleckého . Stejně jako děti, tak i dospělí si někdy zaslouží pochvalu, alespoň malinkou a to třeba formou písmenek ve zpravodaji. Ať se o nás ví. Ať je město pyšné, že tady tací lidé jsou, kteří investují svůj čas, energii, elán a třeba i šarm do akcí, které se v Kostelci pořádají.
Na co se ještě letos můžeme těšit?
Těšit se můžete určitě na další Černokostelecký blešák, u kterého nemáme ještě stanovené datum. Dále tímto zveme všechny děti a rodiče na každoroční Strašidelný Kostelec, který je v přípravě a bude se konat v sobotu 19.10. na místě k tomu stvořeném, v Peklovské rokli u motokrosové trati. Spolupracujeme s PECKOU na Halloweenské koledě pro děti, Mikuláš se svou družinou navštíví děti v Kostelci a třeba ještě něco dalšího. Plánů máme mnoho.
