Při psaní vzpomínek na Jiřího Hůlu (* 7. 6. 1944 – Praha, † 23. 9. 2022) jsem narazil na dva články ze čtrnáctideníku Černokostelecko vydané v době, kdy krátce po sametové revoluci působil v Kostelci nad Černými lesy jako radní. Vzpomínáte si na tu neopakovatelnou dobu, kdy mnozí lidé vstupovali do politiky s čistými úmysly a touhou věci měnit k lepšímu? Jiří Hůla se ale nezměnil a zajímal se o své město do poslední chvíle, i když už dávno nepůsobil v politice. Při každém setkání se mě nesměle ptal, jestli už někdo z radnice zareagoval na jeho fotografické objevy černokosteleckých Kostlivců, a já jsem ho vždycky musel zklamat. Jeho články tu však zůstávají a Kosteláci, kteří chtějí a mohou věci měnit k lepšímu, jistě také. Přinášíme oba články z roku 1991 v přepisu i v původní podobě. Posuďte sami, co se z 31 let starých snů stalo realitou.
6. ledna uspořádal Městský úřad v Kostelci nad Černými lesy Zimní výlet. Městská galerie a muzeum Kostelecké keramiky vytiskly pozvánky, pozvání se opakovaně vysílalo v městském rozhlase, na zasedání rady města rozšířeném na všech 21 členů obecního zastupitelstva jsem navrhl, že by nebylo od věci podívat se zblízka na některé problémy Kostelce, že vidím Zimní výlet jako vhodnou příležitost k seznámení s dalšími ekologickými problémy, že ho chápu jako neformální, výjezdní či vycházkovou a současně pracovní akci. Přítomní zastupitelé návrh mlčky a bez připomínek odsouhlasili, Opakuji, že Zimní výlet nepořádalo městské Občanské fórum, ale městský úřad.
Počasí bylo skvělé, spíš jarní než tříkrálové, na náměstí se nás sešlo asi padesát – dvacet mohlo být dětí, zbytek tvořili dospěli, většinou přespolní návštěvníci, Kteří se o akci dozvěděli převážně z článků uveřejněných v novinách. Obecní zastupitelstvo bylo zastoupené (všichni jsme dostali navíc osobní pozvánku) 5 (slovy pěti) členy. I Když mnozí nepřítomní jistě měli pádný důvod K neúčasti – pracovní povinnosti, rodinné starosti, služební cesty a rekreační pobyty, choroby či nájezdy příbuzných – očividný nezájem nejvyššího orgánu správy města mě překvapil. Jak dlouhá doba uplynula od místních voleb, kdy nám všem bylo všechno jasné, kdy jsme na předvolebních schůzích pronášeli plamenné VÝZVY a ve volebních programech slibovali možné i nemožné. Proto nás přeci voliči volili, Voliti je dnes opět odvozeno od slova vůle, ne už od slova vůl. Voli-či jsme byli déle než čtyřicet let. Před krátkým časem jsme si svobodnou volbou mezi několika možnostmi vybrali své zástupce. Občany zvolené do obecního zastupitelstva nikdo kandidovat nenutil, rozhodli se zcela dobrovolně a po zralé úvaze, s úmyslem vzít na sebe Kus nelehké práce i zodpovědnosti, co nejvíce prospět k rozvoji města.
Voliči mají právo obracet se na členy obecního zastupitelstva, žádat po nich vysvětlení, chtít pomoc a čisté účty. To, jak bude město pracovat a prosperovat, není pouhý součet povahových vlastností jednotlivých členů obecního zastupitelstva, či rady, je to i výsledek soustavného tlaku, důvěry či nedůvěry všech.
Nebuďte lhostejní a choďte za svými zastupiteli, pokud se vám cokoli ve městě nelíbí. Nevolili jste je pro nové polobotky či krásnou kravatu, svou důvěru jste jim dali proto, aby vás zastupovali. Nic není v dnešní době nebezpečnější než lhostejnost a malomocná liknavost. Přístup obecního zastupitelstva k akci, kterou samo organizovalo, mě zatím příliš nepotěšil.
Občas se dozvím, co dělám špatně, Podle řečí, které se mi sem tam donesou, všechno. O poslední chybě jsem se dozvěděl nedávno, nemám kladný program. Všechno jen kritizuji, bezdůvodně napadám, znevažuji úsilí a práci druhých. Nelíbí se mi černé skládky, nečistěné splašky, nezametené ulice a nevyhrabané náměstí, neuklizené zbytky plakátů z předvolebních kampaní, necitlivé zásahy do městské architektury, však víte, jak to je, nemá cenu se k tomu vracet.
Přesto mám, odpusťte, i jednu bílou vlastnost, Večer, když nemohu usnout, si představuji Kostelec nad Černými lesy jaký jednou bude, jako příkladné, přímo čítankové město.
Opravené budovy, upravená prostranství, vše krásně barevně ladí, krásný je celek i každý detail, je to Jako Legoland, pastva pro oči a balzám na nervy. Do středu města už nesmí auťáky, stará zástavba, vymezená už před časem jako městská chráněná oblast, je plná soukromých obchodů, obchůdků a služeb – oáza klidu a spokojenosti. Před hotelem Zelený dům a ještě asi na dvou místech na náměstí Smiřických se každé léto objeví zahrádky. Tady se už odpoledne sesednou Kosteláci i lidé zvenku. Přijeli se k nám potěšit, pobavit, odpočinout si, zařídit, co je potřeba, je zde na co si vzpomenout.
Skvělé Černokostelecké pivo, chvalně známý kostelecký chleba, rohlíky a housky, plnotučné i obyčejné mléko ve skleněných lahvích, jogurty, máslo a smetana, tvrdé a zrající sýry, Klobásy, šunka a tlačenka, drůbež, telecí i vepřové, Ceny jsou nižší než jinde, prodavači přívětiví, široko daleko se lépe nenakupuje. Do Kostelce se opět jezdí pro Keramické hrnky, sádláky, bábovky a džbánky, kostelecká keramika už není nostalgické spojení dvou slov, opět to je pojem. Na trhu jsou pletené KOŠÍKY a do nich ovoce a zelenina, čerstvá vajíčka.
Kosteláci jsou, až na malé výjimky zaměstnaní tady, doma. Pracovních příležitostí je až až. Dětská ozdravovna, základní škola, lesnická fakulta, několik penziónů (dva jsou pro důchodce), pivovar, mlékárna, pekárny, jatka, řeznictví, hotely a hotýlky, nákupní středisko, motorest, obchody a krámy, sady, znovuobnovené hrnčírny, rybníky, pole, chovné farmy, zahradnictví a zelinářství, truhlářství a výroba nábytku, pila, tiskárna, čalounictví, čistírna, prádelna, opravy všeho druhu, instalatéři, pumpaři, autodopravci a automechanici, elektrikáři, švadleny, ševci, malíři pokojů, pokrývači a zedníci.
Na náměstí zalitém sluncem si hrají děti ( autobusové nádraží je pět minut odtud), na lavičkách odpočívají mladí i staří, vyhřívá se zde dospívající mládež i důchodci. Klid, ticho, prořezané stromy vyrůstající z mozaikové dlažby, velké dlážděné prostranství pro dětské hry, sochařská sympozia, keramické, výroční a týdenní trhy, francouzský park před kostelem, sbírka cenných dřevin za ním. Na sobotní a nedělní promenádní koncerty se sjíždějí posluchači z celého kraje, okolí města je čisté, kromě černých lesů je Kostelec lemovaný ovocnými sady – třešně, švestky, jablka. V potocích se k radosti nejmenších prohánějí rybky, lezou tam raci. Rybníky, koupaliště. Upravené cesty, ideální trasy na dlouhé procházky,
Vyjížďky na kolech čí koních. Kostelecké vzdušné lázně vracejí zdraví desetitisícům, Přitom pořád máme co dělat, další plány, Žijeme naplno.
Raději v nejlepším přestat, Nerad bych byl, kromě toho, že postrádám pozitivní program, prohlášen ještě za blázna.
FOTO: Miroslav Urban
