Vzhledem k nadčasovému obsahu publikujeme starší článek Ewy Chmelíkové, zveřejněný na webu Komunální ekologie v roce 2020.
Podfinancování vodohospodářské infrastruktury se silně projevuje také v Kostelci nad Černými lesy. Vodovod a kanalizace v Kostelci jsou zastaralé. Z velké části byly postaveny svépomocí občanů při povinných brigádách minulého režimu. Chybí jakákoli dokumentace k realizaci, neexistují plány rozvodů, hloubka uložení potrubí je pouze odhadována. Opravy jsou proto problematické a vyžadují komplexnější řešení. Město se potýká i s velkým počtem občanů, kteří zde nejsou přihlášeni k trvalému pobytu, ale plně využívají městské obslužnosti. Nehlášení občané komplikují možnosti města dosáhnout vyšší státní podpory, která by pomohla zajistit například kapacitně dostačující ČOV.
„Mnoho občanů si stěžuje, že město investuje obrovské finance do kanalizace. Prý se ve městě kanalizace řeší již 20 let. Mluvením se bohužel nic nevyřeší a léta nečinnosti v této oblasti nás dnes trestají,“ říká Ewa Chmelíková, bývalá radní města Kostelec nad Černými lesy a doplňuje: „Několikrát se měnily projekty, několikrát se měnila koncepce či provozovatel. Měnilo se i doporučení odborníků – jednotná či oddílná kanalizace, a legislativa. Výsledkem je, že se postupně propadají stoky, vpusti, rozpadají šachty. Četnost havárií je stále častější, hlavně dešťová kanalizace není místy průtočná. Od doby přívalového deště 30. 5. 2018 nikdo nezmapoval škody, nevyčistil stoky, neopravil zborcená místa. Následně dnes, i při malém dešti, vody tečou po povrchu a občas i poškozují místní komunikace.“
…
„Každé vedení města raději buduje dětská hřiště, sportoviště, chodníky, opravuje fasády a rozdává finance na volnočasové aktivity. Je to činnost velice příjemná a populární, všichni to vidí a ve srovnání s výstavbou či opravou kanalizace je zatížení stavbou snesitelné,“ říká Ewa Chmelíková, „Nicméně jako zastupitelka města jsem skládala slib, že budu rozhodovat ve prospěch města, nikoliv ve prospěch osobní popularity a politických ambicí. Proto tak vytrvale prosazuji nejen výstavbu splaškové, ale i opravu dešťové kanalizace, vodovodu, souvisejících drenáží, studní a opěrných zdí a následných oprav komunikací, aby provedené investice nebyly poničené. A také proto, že provizorní řešení pouze neúměrně navyšuje náklady každé stavby.“
Dotační možnosti jsou omezené. V některých programech je pro výši poskytovaného příspěvku rozhodující počet obyvatel hlášených k trvalému pobytu, některé nezohledňují památkovou zónu či dopravně složitou situaci.
„Protože před 300 lety jsme měli vybudovaný unikátní kanalizační i odvodňovací systém, který v omezené míře funguje dodnes, výše dotace je podstatně nižší, než v případě, kdy bychom v minulosti nic neřešili,“ upozorňuje Ewa Chmelíková a dodává: „Dle zákona o vodovodech a kanalizaci nemůžeme požadovat příspěvek na kanalizaci či vodovod, vyhláška o poplatku za zhodnocení pozemků za možnost napojení na kanalizaci či vodovod může být přínosem tam, kde kanalizace či vodovod není. U nás, kde je nutná rekonstrukce či změna koncepce, poplatek není řešením.“
Nedostatek financí značně limituje možnost oprav. Množí se počet havárií, které celkový stav vodohospodářské infrastruktury ještě zhoršují a ovlivňují i stav komunikací, veřejných i soukromých budov a prostranství.
„Často je to rozhodování velice frustrující, zdroje jsou omezené a je nutné řešit priority. Dnes bohužel každý den řešíme krizové situace bez možnosti vše řádně připravit, vysvětlit či projednat. Nemůžeme našim občanům zaplatit několikaletou dovolenou, aby se mohli vrátit do opraveného městečka, musíme problémy řešit „za pochodu“, to znamená za podstatně větších nákladů. Nemá smysl hledat viníky, protože každý z nás, občanů města, nese svůj díl zodpovědnosti za stav, v jakém se dnes nacházíme. Musíme společně hledat řešení,“ konstatuje na závěr Ewa Chmelíková.
Foto a info: zdroj Ewa Chmelíková (foto ze dne 30. 5. 2018)
