Začátkem října roku 2022 byla provedena již dříve naplánovaná revitalizace zeleně v části parku na náměstí Smiřických za památníkem První republiky. „Hlavním cílem této revitalizace je nahradit nevhodně vysazené smrky pichlavé solitérní dřevinou rodu lípa, a tím vytvořit pomníku dostatečné zázemí tradiční výsadbou, která sem patří,“ uvedla Pavlína Fořtová ze správy majetku.
Jedná se o drobnou dílčí úpravu, kterou je potřeba ocenit. „Když v roce 2013 město Kostelec připravovalo architektonickou soutěž na celkovou úpravu náměstí Smiřických, zadalo vypracování různých podkladů pro soutěžící. Jedním z nich bylo Krajinářské hodnocení porostů na náměstí, které vytvořil doc. Ing. Matouš Jebavý Ph.D., autorizovaný krajinářský architekt, pedagog katedry zahradní a krajinné architektury FAPPZ ČZU. Autor v něm roztřídil dřeviny na vhodné k další existenci a stromy při úpravách odstranitelné nebo nahraditelné. Do této druhé skupiny autor mimo jiné zařadil jehličnany za pomníkem s plaketou Masaryka, Beneše a Štefánika. Město se rozhodlo jít cestou postupných úprav a nezahájit celkovou přestavbu náměstí, která by znamenala vynaložení značného objemu finančních prostředků a vedla by k zadlužení při nedokončené výstavbě infrastruktury (nekapacitní ČOV, kanalizace, vodovodní síť),“ uvedl ak.arch. Jiří Andrle v Černokosteleckém zpravodaji minulý rok.
Letos radnice také investovala do opravy dětského hřiště pro nejmenší. Celková podoba náměstí, stejně jako vzhled historických ulic starého města, jsou však očividně pro kostelecké politiky příliš velkým oříškem. Náhodný návštěvník náměstí má pocit, že dlaždič musí dorazit každou chvilku a dát chybějící povrchy do pořádku. Děti každodenně před školou bojují o přežití mezi koly automobilů a autobusů. Základní infrastruktura pod povrchem stále není dobudována. Ulice Městské památkové zóny byly dokonce „dočasně“ vyasfaltovány. V roce 2013 se konala architektonická soutěž na obnovu náměstí, žádný z návrhů však nebyl realizován a od té doby s ucelenou vizí nikdo nepřišel.
Nové pojetí prostoru velkého středověkého náměstí však bylo možná velkým soustem i pro tehdejší účastníky soutěže. V textu vítězného návrhu (ing. arch. Martin Jančok, Ivana Čobejová, Msc. arch. Michal Janák, Michal Kontšek, Ing. Michal Marcinov) se tehdy psalo: „Náměstí Smiřických není náměstím. Je parkem. Představuje tržiště, kolektivní prostor kontradikce. Je nesourodou sbírkou historických fragmentů. Barokní kostel, nekoncepční výsadba, pomníky odkazující na různá období, nefunkční kašna. Náměstí Smiřických je ostrov, odtržený a izolovaný dopravou od parteru ulice, která na něj nedosáhne. Náměstí tak nikdy nebude fungovat ve své původní prostorové koncepci, která byla šitá na míru dynamice života středověkého města. Všechny tyto vrstvy ale zůstávají mementem, geniem loci.“
Má však smysl trápit se zmarem dneška? Optimista vidí čerstvě zasazené lípy ve zlatých barvách podzimu a věří, že ony se jednoho století dožijí dne, kdy se lidé budou chtít zase spolu potkávat na opravdovém, krásně opraveném náměstí.
