Vaňkův Švejk: „Dílo  plné sprostoty, hulvátství a nenávisti k lidem“

V historii slavných osobností Kostelce nad Černými lesy se objevují hned tři Karlové Vaňkové. Dnes se seznámíme s Karlem Vaňkem – novinářem, spisovatelem a humoristou (* 17. 3. 1887 Kostelec nad Černými lesy + 18. 7. 1933 Praha)

Narodil se jako pátý ze sedmi dětí černokosteleckého kolářského mistra Josefa Vaňka. Učil se obchodním příručím v pražském železářství u Lustiga, krátce se živil jako obchodní cestující, psal hlavně do Rudého práva, Pražského ilustrovaného zpravodaje a Večerního českého slova, přispíval do mnoha dalších listů. V první vydané knize – Charašó pán, da? (Zápisky všelijakého vojáka) zpracoval zážitky z první světové války. Jako příslušník c. k. Zeměbraneckého pěšího pluku č. 10 upadl v roce 1915 do ruského zajetí.

Své povídky, glosy a fejetony nazýval „střepinami“. Vaňkovy „střepiny“ jsou věcné, nesentimentálně ostré, zraněné i zraňující, plné zájmu a pochopení pro strasti chudého člověka. Námětem jsou drobné příhody, denní události viděné s kritickým nadhledem a humorem. Kromě převážně sociálních a politických témat píše i o příhodách z dětství, o sousedech, o místních osobnostech, figurkách a řemeslnících, o Kostelci nad Černými lesy. Nejzdařilejší, často kritické a útočné texty vydával jako knižní soubory. Poslední střepiny, výbor z Vaňkovy pozůstalosti, vyšly v v Melantrichu rok po spisovatelově smrti.

Zemřel na tuberkulózu, kterou si přinesl ze zajetí a k níž se v posledních letech přidružila ještě cukrovka. Smrt měl lehkou a bezbolestnou, podle A-Zetu:

V poledne obědval, pak na chvíli usnul a před 14 hodinou požádal o trochu piva. Ať udělám poslední útratu – smál se, brzy potom usnul a už se neprobudil.

František Němec v nekrologu v Rudém právu.

Na žádost pražského nakladatele Adolfa Synka začal Karel Vaněk psát pokračování Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Ohlášený čtvrtý díl Švejka (Pokračování slavného výprasku) nestačil Jaroslav Hašek dopsat, zemřel 3. ledna 1923. Vaňkovo dokončení čtvrtého dílu je ještě přizpůsobené Haškovu stylu a duchu, díly pátý a šestý (Švejk v zajetí, Švejk v revoluci) už jsou bližší jeho vlastní tvorbě.

Vaňkův Švejk vyšel do roku 1949 v několika vydáních, vždy s ilustracemi Josefa Lady. Jako dílo plné sprostoty, hulvátství a nenávisti k lidem (jak se píše v poznámce k vydání Haškova Švejka v nakladatelství Naše vojsko v roce 1953) nebylo v době normalizace vydáváno. Pravým důvodem nebyl přepis sprostých řečí a popis hrubého chování obyčejných vojáků, ale nelichotivý pohled na ruskou společnost.