Limerik je krátká rýmovaná básnička. První dva verše se rýmují s veršem pátým, třetí se čtvrtým: a-a-b-b-a. Limeriky znali už staří antičtí autoři (Aristofanes nebo Horas), psal je Tomáš Akvinský i William Shakespeare, obecně se rozšířily, společně s doprovodnými kresbami, v Anglii v první polovině 19. století.
Nejznámějším autorem limeriků je zřejmě Edward Lear (1812-1888), anglický básník a kreslíř, který zábavné hříčky nejen skládal, ale sám si je i ilustroval. Jeho limeriky (nesmyslné rýmy) vyšly česky několikrát, v roce 1998 v překladu Antonína Přidala:
Byl jeden dědoušek od Jevan, chtěl přeplout na huse oceán. Po míli plavby pravil, že rád by zamířil zase do Jevan.
Cílem limeriků je pobavit. Dělají si legraci ze všech a ze všeho. Kromě počtu veršů a rozložení rýmů neexistují žádné předpisy, jak by měl správný limerik vypadat.
Hrdina básničky představený v prvním verši je obvykle přímo odněkud (z Konojed, Kozojed, Vyžlovky, Brníka, Krupé, ze Svatbína nebo z Olešky), druhý řádek přibližuje jeho nebývalý zjev, vlastnosti, zájmy a podivné zvyklosti, třetí a čtvrtý verš tyto pozoruhodnosti rozvíjí či zpochybňuje.
Poslední řádek je nejčastěji zakončený stejně jako první verš jménem hrdinova rodného města nebo vesnice.
Byla jedna mladá dáma v Kostelci, které dali vale všichni milenci. Vylezla na vrch jedle a řekla: „Bleble bleble!“ což bylo žinantní všem v Kostelci.
Skládat limeriky je docela zábava. A Learovy potrhlé ilustrace mohou být velkou inspirací.
Lenivý stařík z Olešky neudělal ani krok pěšky. Ve svém čtyřkoláku jedl okurky v láku cestou do Olešky.
Zkuste si to také. Kresby Edwarda Leara vás mohou inspirovat.
