V deníku Venkov vyšel 19. ledna 1919 článek Zrádce. Básník, spisovatel a novinář Jaroslav Kolman Cassius v něm píše o Jaroslavu Haškovi.
Jaroslav Hašek
„Ulice stávaly se čím dále hlučnější, kolem volebních kanceláří rostly černající se masy lidí, snesl se soumrak a zahořela první světla. V Korunní třídě, jedné z hlavních tepen vinohradských, osvětlila se vitrína nárožní hospůdky U Zvěřinů a za ní objevil se plakát s bizarním nápisem: Občané, odevzdejte svůj hlas Jaroslavu Haškovi, kandidátu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Do ulice, rozbouřené volební agitací, stranickými vášněmi, hlasy a sliby volebními, do celého toho navrch načechraného a uvnitř shnilého života politického předválečné Prahy, šklebil se tento sarkastický vtip na kompromisy bezmocného radikalismu.
(…) Přišla bouře a všechny utopie staly se skutečností. Také mnoho těch, kterými Hašek bavil v hospodách své hosty. Překotily se trůny, z císařů stali se nepohodlní soukromníci, z nuzáků boháči, z proletářů ministři a z českého spisovatele-humoristy, kandidáta Strany mírného pokroku v mezích zákona – zrádce.
(…) Celé, dříve tak pořádkumilovné lidstvo, rozsápalo se jako opilé. Haškovy „nemožnosti“, které byla jeho jedinou pevnou půdou, uklouzly mu pod nohama. Ocitl se v Rusku uprostřed skutečné revoluční armády české, v sousedství skutečné revoluční armády komunistické.
Který svět byl nemožnější, nestvůrnější? Autor „Ubohého vojáka Švejka“ prožíval i v řadách legionářských nejen vlastní život, ale i boj vlasti za svobodu jako grotesku. Hašek stal se zrádcem, zvolil bolševictví a byl ubit v povolžské krčmě opilými námořníky-bolševiky.“
Cassiův článek četl Jaroslav Hašek krátce po svém příjezdu z Ruska, do Prahy dorazil 19. prosince 1920. Humorná povídka Jak jsem se setkal s autorem svého nekrologu vyšla v Tribuně o tři týdny později:
Když konečně jsme se posadili na náhrobní kámen, kryjící prach posledních měšťanů Bonepiani, vzal jsem autora svého nekrologu jemně za ruce a rozhovořil jsem se tichým hlasem:
Karel Nepraš: Jezdecký pomník Jaroslava Haška, Prokopovo náměstí, Praha
„Drahý příteli! Ve střední škole učili nás páni profesoři krásnému, šlechetnému heslu O mrtvých nic než dobře, vy však jste se snažil o mně, mrtvém, psát co nejšpatněji. Kdybych já byl psal o sobě nekrolog, napsal bych, že žádné úmrtí nezanechalo takový smutný dojem jako smrt pana toho a toho. Psal bych, že nejkrásnější ctností zemřelého pana spisovatele byla účinná láska k dobru, ke všemu, co jest svatého čistým duším. Ale vy jste napsal o mé smrti, že zemřel lump a komediant. Neplačte! Jsou okamžiky, kdy srdce překypuje touhou napsat o mrtvých nejhezčí momenty z jejich života, ale vy jste psal o tom, že nebožtík byl alkoholikem.“
Celou povídku najdete v knize Jaroslav Hašek: Vesele o novinách a novinářích, Nakladatelství Novinář, Praha 1983, ilustrace Jiří Slíva
Ilustrace Jiří Slíva
Blíží se volby, a jak se z Cassiova článku zdá, v politice se toho za sto let příliš nezměnilo – volební agitace, stranické vášně, předvolební hlasy a sliby.
Jaroslav Kolman Cassius (1883-1951) je méně známou kosteleckou osobností. Část dětství prožil na velkostatku v Kostelci. Některé básně ze sbírek Ovčín a Lyrická dramata jsou inspirované pobytem v našem městě.
