Svatbín je naším prvním medailonem populárně naučné minisérie Černé a bílé lesy Kostelce. Vesnice Svatbín je jedinou místní částí města Kostelce nad Černými lesy v okrese Praha-východ. Od vzniku samosprávy byl Svatbín v letech 1850-1961 samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem. V letech 1961–1989 patřil pod obec Krupá a 1. ledna 1990 se stal trvalou součástí města Kostelce nad Černými lesy, jako jeho místní část.
Svatbín nebo Svrabov
Původně se obec nazývala Svrabov, což je název, který vesnici udělili patrně osadníci z okolních obcí až se zcela vžil. Název odkazuje na svrab – prašivinu. Jednalo se o kožní nemoc viditelnou na těle, která ve vsi propukla nejspíš během jejího založení nebo krátce poté. Epidemie sužovala původní osadníky natolik, že přešla do názvu obce jako identifikátor, který nechvalně proslavil tamní obyvatele v okolí. Název se ve středověku a novověku nijak dramaticky nevyvíjel.
Během sčítání obyvatel a domů v roce 1921 probíhala zároveň revize místních názvů obcí. Ministerstvo vnitra ČSR mnohé z obcí republiky vyzvalo, aby se vyjádřily k vlastnímu názvu. Měly se rozhodnout, zda chtějí setrvat na původním názvu nebo stávající název pozmění. Výzva měla odstranit sporné i zastaralé tvary z 19. století, ovlivněné diftongizací, dvojakostí nebo úředním poněmčením názvů.
Obec Svrabov tuto výzvu využila a podala na ministerstvo roku 1923 žádost o změnu názvu z nelichotivého tvaru Svrabov na umírněnější Svatbín. Ministerstvo vyhláškou ze 26. ledna 1926 vyhovělo a změnilo název obce. Název Svatbín byl vybrán podle svatebních slavností (veselek), které se v obci ve velké míře odehrávaly. Druhá obec téhož jména Svrabov v okrese Tábor, která ministerstvo zažádala o změnu na název Strahov už takové štěstí neměla.
Nejstarší písemná zmínka
Československý (resp. Český) statistický úřad od roku 1970 ve statistických ročenkách za nejstarší písemnou zmínku o Svatbínu opakovaně uvádí letopočet 1415, ale ve skutečnosti se dochoval písemný pramen starší. Depozitář 2. oddělení Národního archivu v Praze na Chodovci ve fondu Archivu České koruny pod signaturou 637 uchovává zajímavou listinu. Pergamen zavěšený na silikonových proužcích proti otěru a poškození je psaný latinsky a pochází z 18. dubna 1358.
Listinu vydal královský leník Ješek z Kostelce a Náchoda, který ji opatřil pečetí s dvouocasým lvem a opisem „+ S DOMIN IOHANI DE COSTELICZ“. Ješek totiž užíval ve znaku černého lva na zlatém štítu. Listinou Ješek složil římskému císaři Karlovi IV. slib věrnosti. Jako důkaz přijal královské nemovitosti v okolí hradu Černého Kostelce do ušlechtilého manství. To znamená, že užíval nemovitosti vázané ke hradu Kostelci. Na druhou stranu se k užívání vázala povinnost poskytnout císaři v případě nebezpečí vojenskou pohotovost.
Co vše patřilo k černokosteleckému manství? Hrad a ves Kostelec v Černém lese, vsi Svrabov (dnes Svatbín), Brník, Cukmantl nebo Lhota (dnes zaniklá), Bohumil (dnes skupina domů), Vyžlanice (dnes Vyžlovka), Jevany, Penčice, Údašín (dnes Aldašín; zaniklá ves). Dále lesy v Budislavicích (zaniklá ves u Jevan), lesy ve Voděradech (dnes Černé Voděrady) a lesy v Libčicích (zaniklá ves), Černé lesy a Běluhy (u Radlic a Nučic).
Latinské názvy obcí a lesů v pergamenu: Costelicz in Nigra silua, Swrabow, Byrnik, Czukmantel seu Lhota, Bohumil, Wyzlanicze, Jewany, Penczicze, Vdaschin. Lesy: Vdaslawicz, Vodierat, Libczicz, Nigram siluam, Byeluhi.
K nemovitostem držel kostelní patronáty ke dvěma kostelům – práva k ustanovování farářů v Kostelci (dnes zámecká kaple sv. Vojtěcha) a Aldašíně (kostel sv. Jiří). Na manství se vztahovalo trpěné právo Kobylí pole, což bylo právo pasení nekovaných klisen a hříbat v zimním období na polích sousedů. Byla to taková obdoba dnes užívaného věcného břemene.
Kam nás zavede náš seriál příště? Do středověké vesnice Hošť.
