V roce 1976 začali Eva Švankmajerová a Jan Švankmajer vytvářet glazované a malované objekty. Keramická díla podepisovali společným jménem – jako by šlo o pouhou dílenskou práci a ne o umělecká díla – Kostelec. Jan – J. E. Kostelec, Eva – E. J. Kostelec. Eva Švankmajerová se v Kostelci nad Černými lesy narodila.
V roce 1990 o keramických objektech Jana Švankmajera (a vlastně i o svých) napsala: „Svůj vzdor jsi obtiskl, vylil, vyplival, oschl, slepil, osklovatěl (nemocničně) a VYPÁLIL (jako obec…), mezi tím vlastně omaloval barvami. Mě to zase netrápí. M n. Tu hlínu pros za odpuštění, žes JÍ vtiskl ten trvalý tvar natvrdo. Nebojíš se zápasit s věčností? Teď je vždycky. Jak je snadné nadechnout se, či oblafnout je pro toho, kdo patlá! (Hlínu.) Vždy je to činnost vícenásobná, nezříká se vody, prachu či ohně, ač to není žádné konkrétní a hlasité bláznění. V hlavách máte cokoliv. Některé ty projevy se ovšem odpustit nedají. Keramické předměty jsou skulpturami, které vzbuzují účast, hněv, něhu a můžeme s nimi nakládat nešetrně a dokonce je i užívat…“